Knihy lze dělit různě. Třeba na knihy, které se čtou, a na ty, které se nečtou, kterými se listuje a hledá se v nich. Tu druhou kategorii ocení člověk až později – patří do ní slovníky, encyklopedie a příručky, ale například také kuchařky. Ani knihy, které se nečtou, však nepostrádají napětí a vnitřní dramatičnost, jenže aby člověk poznal jejich cenu, potřebuje o něco víc než zvládnout čtení – potřebuje alespoň něco málo vědět o příslušném tématu. S rostoucím věkem, zkušenostmi a znalostmi však je řada z nás začíná hodnotit čím dál výše.  

   Jednu takovou knihu, kterou nelze číst jako detektivku, vydalo před dvěma týdny brněnské nakladatelství Doplněk ve spolupráci s knihovnou Libri prohibiti, jejíž vedoucí, Jiří Gruntorád knihu sestavil a uspořádal. Jmenuje se Informace o Chartě 77 a obsahuje článkovou bibliografii z let 1978-1990.  

   Informace o Chartě 77 byl samizdatový časopis, který vycházel napřed měsíčně a později každých čtrnáct dní. Založil  a vydával ho Petr Uhl se svou ženou Annou Šabatovou a s různými spolupracovníky. Petr Uhl také k Informacím o Chartě 77 napsal zasvěcenou předmluvu, v níž popisuje historii tohoto samizdatového periodika a vyjmenovává jeho spolupracovníky.  

   Základ každého čísla Informací o Chartě77, kterým se obecně říkalo Infoch, tvořily dokumenty Charty 77 z příslušného měsíce a po vzniku Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) také sdělení VONS, která do vydání nového Infochu vyšla. Kromě toho Infoch přetiskoval různé petice, dopisy adresované nejrůznějším institucím a rubriku Krátké zprávy, ve které vydavatelé uveřejňovali informace nejrůznějšího charakteru. Pro představu si připomeňme například zcela namátkou obsah Infochu třeba z května 1983 – tedy právě před patnácti lety. Najdeme v něm šest dokumentů Charty 77 – č.10/83 je dopis předsedovi vlády o korupčních aférách, č.13/83 dopis generálnímu prokurátorovi o situaci Ladislava Lise, který byl tehdy jako mluvčí Charty 77 vězněn. V dokumentu 14/83 psali tehdejší mluvčí Charty 77 Jak Kozlík, Marie Rút Křížková a Anna Marvanová PEN-klubu o zabavování literatury, dokument č.15/83 je dopis mluvčích Federálnímu shromáždění o ohrožení práv dítěte, které skrývala tehdejší novela zákona o rodině, dokument č.16/83 je dopis prezidentovi republiky k odsouzení ostravských signatářů Charty 77 Jaromíra Šavrdy a Vladimíra Liberdy a dokument 17/83 se týká zadržení čs. občanů v Angole. Následují dvě sdělení VONS – č. 327 o případu Miklóse Duraye, který byl stíhán za písemnosti týkající se situace maďarské menšiny na Slovensku, a č. 328, který popisuje, že v souvislosti s policejním zásahem proti příslušníkům františkánského řádu byly zatčeny a uvězněny čtyři ženy, většinou ošetřovatelky, pro trestný čin maření státního dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi.  

   Následuje dopis osmdesáti slovenských věřících, kteří protestovali proti politické diskriminaci občanů kvůli jejich náboženskému přesvědčení, dopisy, jimiž M. Kottas z Karlových Varů a Eva Nováková odvolávali své podpisy pod Chartou 77, a odpovědi mluvčí Anny Marvanové, dopis Gordona Skillinga časopisu Czechoslovak Life, dopis Ivana Jirouse manželce z vězení, zprávu o protestní hladovce Ladislava Lise a fejeton Evy Kantůrkové o modernosti, zbožnosti a duchovním úsilí, ale hlavně o Josefu Zvěřinovi, kterému je věnován.  

   Gruntorádova kniha neobsahuje dokumenty, o nichž píše,  v úplném znění – pouhé bibliografické údaje, kterých je víc než čtyři tisíce, zaplnily přes šest set stran. Původní texty lze najít v knihovně Libri prohibiti. I bibliografické údaje, které pouze uvádějí, o čem se v dokumentu píše, jsou však vzrušující četbou – myslím, že kniha Informace o Chartě 77 by měla být povinnou součástí každé veřejné knihovny a že by do ní měl každý český občan občas povinně nahlédnout. Možná by pak klesl počet lidí, kteří pociťují nostalgii po minulém režimu. Rozhodně se však bez ní neobejde žádný badatel, redaktor ani autor, který se byť jen příležitostně zabývá Československem v letech 1978-1990.  

   Beletristicky, tedy knihami, které se čtou, je toto období zpracováno jen málo a  většinou povrchně, autory, kteří je vnímají tak jako např. Halina Pavlovská (Díky za každé nové ráno) nebo Michael Viewegh (Báječná léta pod psa) – tedy jako víceméně legraci, občas okořeněnou nějakým tím štulcem. Informace o Chartě 77 nabízejí pohled zcela jiný,  a vzhledem k tomu, že zpracovávají dobové dokumenty, nepochybně pravdivější.  

Petruška Šustrová   
Lidové noviny, 30. květen 1998   
  

Informace o Chartě 77. Článková bibliografie. Doplněk ve spolupráci s Libri prohibiti, Brno 1998, 634 str., cena 340 Kč (v brožovaném vydání 315 Kč), náklad 500 výtisků.