4129 bibliografických záznamů, 628 stran   
rejstříky: autorský, jmenný, institucí   
nakladatelství: Doplněk   
rok vydání: 1998   
cena: 340 Kč (vázaná), 315 Kč (brožovaná)   
  

Petr Uhl   

  Slovo úvodem   

    Začnu neskromně. Informace o Chartě 77 - zvané Infoch   - pro mne představují onen příslovečný strom, který má každý   muž ve svém životě zasadit. To jen jako varování laskavému   čtenáři, že pro svou spjatost s redigováním a vydáváním   tohoto časopisu jsem jen málo objektivní zpravodaj o jeho   vzniku a 12 letech jeho vydávání. Kvalita mého svědectví je   snížena i tím, že pět z oněch dvanácti let (1979-1984) jsem   Infoch nevydával, pobývaje ve vězení; redakce a vydávání se   ujala moje žena Anna Šabatová.  
    Budu-li tedy přesto nyní, u příležitosti prvního vydání   bibliografie Informací o Chartě 77, na Infoch vzpomínat,   pokusím se tak činit s vědomím, že trochu supluji budoucího   historika.  
     Pro mne začíná historie Infochu krátce po založení Charty   77. Hned na začátku roku 1977 pociťovali někteří signatáři   Charty 77 potřebu informací - pro sebe, pro spoluobčany   i svět - o dokumentech Charty 77, činnosti jejích mluvčích   a počinech mnoha, často i mimopražských signatářů. Potřebné   také bylo vytvořit přehled represívních kroků Státní   bezpečnosti a dalších státních a stranických složek proti   Chartě 77 a nezávislému hnutí vůbec.  
    Od února 1977 jsem   proto nepravidelně psal zprávy o činnosti Charty 77   a o represích vůči jejím signatářům (2-6 stran). Vyšlo jich   pravděpodobně do října 1977 osm - poslední dva měsíce v nich   nejsou zachyceny. První zprávy vzbudily mezi přáteli kladnou   odezvu. Vzpomínám i na slova uznání tehdejšího (jediného)   mluvčího Charty 77. Zprávy jsem nepodepisoval, nevydávali je   ani mluvčí. Čtyři z nich jsou označeny jako "situační   zprávy". Existovaly v základním rozpisu dvanácti vyhotovení,   poskytoval jsem je, pokud si vzpomínám, také západním   tiskovým agenturám a londýnskému Palach Pressu, řízenému   Janem Kavanem.  
     Nápad psát situační zprávy přišel jaksi automaticky,   protože jsme s ženou již předchozích pět let, od svého   propuštění z vězení koncem roku 1973, pravidelně přispívali   tímto typem zpráv do berlínského čtvrtletníku Informační   materiály. Ten vydávali moji soudruzi krajně levicového,   antistalinského zaměření s podporou Sjednoceného   sekretariátu Čtvrté internacionály. Infomaty, jejichž   vydávání zahájila v Berlíně po svém propuštění z ruzyňské   věznice a vyhoštění v roce 1971 Sibylle Plogstedtová spolu   s Ivanou Šustrovou, žijící rovněž v Berlíně, byly až do roku   1982, kdy zanikly, vhodným doplněním Pelikánových římských   Listů a Tigridova pařížského Svědectví.  
     V létě 1977 se v Chartě 77 hodně diskutovalo o její   budoucnosti. Václav Havel, kterého v květnu pustili z vazby,   se funkce mluvčího Charty 77 vzdal. Již od března jsme   pociťovali ztrátu úmrtím dalšího mluvčího, filozofa Jana   Patočky. A nakonec Jiří Hájek, na nějž se jako na jediného   mluvčího soustředil represívní tlak, definitivně prohlásil,   že svůj mandát přestane vykonávat, pokud nebude vystřídán   nebo aspoň pokud jej spolu s ním nebudou vykonávat další dva   signatáři Charty 77.  
     Jedna z příležitostí k delší diskusi se naskytla v létě   1977 na Českomoravské vrchovině na chatě Aničky Koutné, kde   Jan Tesař již tehdy navrhoval založení nějakého výboru na   obranu nespravedlivě vězněných lidí a Jaroslav Šabata přišel   s plánem na působení regionálních zástupců Charty v krajích.  
        Proto jsme v září 1977 uspořádali anketu. Dotázali jsme   se dostupného počtu (asi 90 procent) tehdejších 750   signatářů na možnost doplnění mluvčích na tři a jejich   pravidelné každoroční střídání, na jejich názor po   regionalizaci Charty 77, jejímž důsledkem by bylo ustavení   regionálních zástupců Charty, a konečně na můj návrh, zda   mluvčí Charty 77 mají vydávat pravidelný, měsíční bulletin   Charty. Zhruba 80 procent dotázaných souhlasilo s rotací   mluvčích Charty 77, jen slabá polovina s regionalizací a jen   asi 35 procent s vydáváním bulletinu. Považoval jsem to   tehdy za neúspěch, ale nesmířil jsem se s tím.  
     Rozhodl jsem se prosadit svou i bez zaštítění mluvčími.   Odpor k mému záměru vydávat - zatím anonymně, bez uvedení   jména a adresy vydavatele - měsíční zpravodaj, byl   v prostředí Charty 77 malý, i když někteří signatáři, jako   třeba Anna Marvanová, to dlouho nemohli přenést přes srdce.   Noví mluvčí to vzali prostě na vědomí. (Byli jimi Jiří Hájek   a od září 1977 Marta Kubišová a Ladislav Hejdánek.)  
      A tak v lednu 1978 vyrobil můj bývalý spoluvězeň   z Mírova Otto Černý, který už rok pilně opisoval se svou   ženou Helenou dokumenty Charty 77 a další písemnosti, první   číslo Informací o Chartě 77 - jako fotokopii na třech   stranách A4, zmenšovaných z formátu A 3, které jsem napsal   u nás v bytě na perličkovém psacím stroji. Podobné techniky   použil pro druhé číslo Jiří Bednář. Vyšlo s názvem Zpravodaj   Charty 77 II. Od třetího, březnového čísla se pak Infoch   psal standardní samizdatovou technikou, tedy na psacím   stroji o deseti i více průklepech, která se vedle občasného   cyklostylu a od poloviny 80. let i elektrických psacích   strojů s pamětí udržela až do listopadu 1989. Do jednoho   psacího stroje se vkládá až 12 průklepových papírů, Otka   Bednářová měla stroj, který na jeden rozpis vyrobil kromě   originálu 17 kopií. Část nákladu 6. a 7. čísla vyrobil na   ormigu Vavřinec Korčiš.  
     Prvních půldruha roku rozepisovalo, vyrábělo   a rozšiřovalo Infoch jistě několik desítek lidí, mnohé jsem   ani osobně neznal. Kromě čtyř jmenovaných se mi nyní zcela   náhodně podařilo připomenout si Antonii Bokovou, Drahuši   Proboštovou, Dagmar Vaněčkovou, rodinu Dany Němcové, manžele   Václava a Kamilu Bendovy, Klementa Lukeše, který organizoval   rozpis, rodinu Hejdánkových, Jiřího Gruntoráda, Martina   Šimsu, Vlaďku Hoškovou. Mnozí z nich pokračovali v této   spolupráci i v 80. letech nebo se - jako Klement Lukeš - na   rozmnožování a rozšiřování Infochu podíleli až do listopadu   1989.  
     Základ každého čísla tvořily vždy dokumenty Charty 77,   někdy jen jeden (někdy nebyl žádný), v pozdější letech jich   bylo zpravidla více. Dále, od založení VONS v dubnu 1978,   zveřejňoval Infoch všechna jeho sdělení. Přebíraly se také   různé (většinou se jmény autorů) texty, například   prohlášení, petice, dopisy, později fejetony, rozhovory,   záznamy z besed a reportáže. Různé protestní a kritické   texty jsme původně zveřejňovali v plném znění, později,   zhruba od 80. let, jejich frekvence tolik narostla, že jsme   je zkracovali a později o nich přinášeli jen krátké   informace.  
      Již od prvního ročníku se občas objevovaly texty   nepodepsané nebo jen označené zkratkou v rubrice Krátké   zprávy, anotace nových samizdatů v rubrice Články došlé do   redakce a později V samizdatu nově vyšlo..., ale tyto   rubriky se ustálily v každém čísle až v polovině 80.let.   Tehdy přibyla i rubrika Z materiálů FIDH - Mezinárodní   federace pro lidská práva, která na podzim 1979 se   solidarity s námi VONS "adoptovala", přijala ho za svou   členskou ligu. Mělo to značný význam, protože FIDH měla   status nevládní organizace u OSN a UNESCO.  
     Později Infoch velmi dbal na to, aby zrcadlil i činnost   jiných nezávislých aktivit než Charta 77 a VONS a také   činnost nezávislého hnutí v dalších východoevropských   zemích. Poslední rok se v něm hodně uplatňovaly zprávy VIA   - Východoevropské informační agentury, založené v prosinci   1988.  
     Za dvanáct let se značně změnil nejen charakter periodika   - z původního zpravodaje se stal časopis s pravidelnými   rubrikami, nýbrž i jeho rozsah: Infoch nakonec vycházel   jednou za čtrnáct dní o 20 stranách, přičemž na stránku   psanou modernější technikou se vešlo asi o polovinu více   textu než na hustě psanou stranu obyčejným strojem.  
     Do jednotlivých čísel Infochu přispíval různými příspěvky   už v roce 1978 i Václav Benda, až jsem začátkem roku 1979   požádal jeho a Otku Bednářovou, aby se mnou vytvořili   redakci. Byl jsem přitom veden snahou prokázat pluralitu   přístupů redakce časopisu, který, ač nevydávaný mluvčími, byl   považován za oficiální periodikum Charty 77.  
      Od dubna 1979 jsem přistoupil - po váhavém souhlasu   dalších signatářů - k další změně: Začali jsme na první   straně Infochu zveřejňovat moje jméno s adresou jako   vydavatele. Mluvčí Charty 77 - Václav Benda, Jiří Dienstbier   a Zdena Tominová - tento můj krok uvítali, Infoch zveřejnil   jejich prohlášení v tomto smyslu. Vzhledem ke kritice, jíž   mne a další aktivisty Charty 77 zahrnovali pasívnější   a spíše potajmu působící signatáři, dávající přednost   "drobné práci" (co jiného jsme ale proboha dělali než   drobnou práci?), byla taková podpora mluvčích i v prostředí   Charty pro Infoch důležitá.  
     To byl od počátku můj cíl, být i zde věrný zásadě, s níž   byla Charta 77 zakládána, tedy zásadě veřejného vystupování   ve prospěch lidských práv. I přes represálie jsme se zuby   nehty drželi toho, že nás Státní bezpečnost nesmí zahnat do   ilegality, že svými jmény ručíme za svou činnost a jsme   ochotni za ni nést i důsledky. Že za ni ručíme   československé společnosti a mezinárodní veřejnosti, i sami   sobě navzájem. Věřící mezi námi měli pak ještě další   kritéria.  
     Vyznačení "Vydává nezávislá redakční skupina signatářů   Charty 77", které bylo umístěno před mým jménem a adresou,   zdůrazňovalo nejen naši nezávislost na státní moci   a oficiálních institucích, nýbrž i na mluvčích Charty 77.   V čísle 5 druhého ročníku z 10. dubna 1979 jsme uvedli:  
  Dosavadní nezávislost redakce je také podmínkou postupného   uskutečňování našeho záměru být prvkem demokratické kontroly   práce mluvčích Charty 77, činnosti VONS i práce dalších   chartovních či opozičních kolektivů a skupin.[...] Informace   o Chartě 77 mají cíl informovat, a to především o obraně   lidských práv; není v nich místa pro rozsáhlé polemiky,   teoretické úvahy, politické či sociální analýzy, historické   studie, literární práce či obsáhlejší recenze kulturního   zaměření; k tomu slouží jiná nezávislá periodika.  
     Po uvěznění všech tří členů redakce koncem května 1979 se   vydávání Infochu zkomplikovalo. Věděla Státní bezpečnost,   která z 21 tehdejších aktivních členů VONS deset uvěznila   a dalším výběrem šest z nás postavila před soud, že v této   šestici je i celá redakce Infochu? Nelze to vyloučit.  
     Deseti resp. jedenácti uvězněným velmi pomohlo, že VONS svou činnost   nezastavil, lidé na svobodě se nenechali zastrašit a dvanáct   nových signatářů Charty do VONS vstoupilo.  
    Podobně to bylo   s Infochem. Pravidelně, každý měsíc, ho vydávala moje žena.   K mému jménu na obálce připojila po našem odsouzení   v prosinci 1979 své. Později vycházel pak do léta 1984   Infoch pouze s jejím jménem. Redakce se tehdy, v dobách   určitého útlumu nezávislé činnosti, často omezovala na   zařazování dokumentů Charty 77 a sdělení VONS, které někdy   doplnila ještě jinými texty.  
     V oněch nejtěžších dobách, pro Chartu 77 i pro Informace   o Chartě 77, se o základní rozpis Infochu nejvíce starala   Zina Freundová, která byla až do podzimu 1981 organizátorkou   celého podniku. (StB to věděla, a po brutálním nočním   přepadení a zmlácení v bytě se Zina Freundová rozhodla   odejít do exilu.) Na rozepisování a distribuci Infochu se   začátkem 80. let podíleli - kromě některých už jmenovaných   - Kamila Bendová, Anna Marvanová, rodina Dany Němcové, Jan   Ruml, Zbyněk Benýšek, Petruška Šustrová, Jarmila Johnová,   Zuzana Dienstbierová, Jan Zvěřina, Libuše Šilhánová a další.   Do ciziny zasílala Infoch Jiřina Šiklová.  
     Na počátku 80. let také vzniká pravidelná spolupráce   s Oldřichem Hromádkou (jehož žena Marie byla v roce 1980   mluvčí Charty 77. Hromádkovi a jejich synové Vratislav,   Jaroslav a Oldřich přitom spolupracovali s mnoha lidmi,   z nichž někteří rozepisovali Infoch, někdy i dvakrát, takže   vzniklo kolem stovky exemplářů, z nichž se pak rozepisovaly   další. Dnes se již nedá zjistit, kdo všechno v oněch dobách   Infoch opisoval a kdo ho pak ve větším distribuoval. Marie   Hromádková vzpomíná - kromě některých jmenovaných - také na   Helenu Kolářovou, Miladu Rampasovou, Jiřího Wonku, Květu   Běhalovou, Josefa Kordíka, Blanku Císařovskou a Václava   a Zuzanu Ševčíkovi. Infochy opisovaly i Marie Lisová   a Vlasta Lenská.  
      Už tehdy, v době nejtvrdších represí, se rozmnožoval   Infoch občas i z cyklostylových blan, a to na tzv. rámečku.   Propagátory těchto po domácku vyrobených rámů s válečkem, na   nichž se cyklostylovalo, byli přátelé ze Zlína. Bedřich   Koutný vzpomíná, že do domovní prohlídky v roce 1985   zhotovoval kolem 300, později až 700 výtisků Infochu zprvu   na takovém rámečku, později sítotiskem a na skutečném   cyklostylu. Výrobu ve Zlíně zahájil v roce 1983 Bohumil   Obdržálek, který se v roce 1984 vystěhoval do Rakouska   a nyní žije v USA, štafetu po něm převzali Pavel Dudr,   Jaromír Němec a Stanislav Devátý. Pavel Dudr dnes vzpomíná:   "(Stanislav Devátý) měl mnohem pečlivější konspiraci, proto   na něj nepřišli. On to dělal doma v obýváku, udržoval   naprostou čistotu a pořádek, a vždy po skončení rozmnožování   vše odnesl do cizího, vypůjčeného sklepa, takže StB nic   nenašla, ani když do jeho bytu přišli tajně v době jeho   nepřítomnosti."  
     Po návratu z vězení v květnu 1984 jsem v létě od své ženy   převzal redakci Infochu. Opět jsem začal spolupracovat   s Václavem Bendou, do redakce jsme přizvali Jarmilu   Bělíkovou, která tehdy psala základní rozpis. Koncem roku   1984 jsem se s Václavem Bendou nepohodl a kolektiv mluvčích   Charty 77 (což byli i všichni bývalí mluvčí a několik   dalších lidí, celkem asi 20 členů) rozhodoval o dalším   redigování Infochu. Václav Benda v redakci tehdy na můj   návrh přestal působit.  
     V souladu se stanoviskem kolektivu mluvčích jsem již   o něco dříve pro činnost v redakci zaangažoval Petra   Krejčího (z evangelického prostředí) a později i Jiřího   Rumla. Ten s námi spolupracoval dva roky, v létě 1987 před   založením Lidových novin, které byly jeho dítkem, se omluvil   (dal dokonce řádnou tříměsíční výpově_ se zdůvodněním).   Kratší dobu působil v redakci i Jan Ruml, který patřil k mým   nejbližším spolupracovníkům při organizování přenosu   informací a písemných materiálů, zvláště pokud šlo o styk   s exilem. Za Jiřího Rumla jsme našli náhradu v Heřmanu   Chromém, který se předtím vrátil z vězení. On a Pavla   Paloušová, která působila v redakci poslední rok, také od   začátku roku 1989 uváděli na obálce své adresy spolu   s adresou mojí.  
     Nelze dnes vyjmenovat všechny spolupracovníky Infochu.   Někdy v létě 1989 jsem pro sebe a nejbližší přátele v duchu   spočítal, že momentálně spolupracuje na redakci, výrobě   a distribuci Infochu 32 lidí. A ti se dost často střídali,   část z nich jsem nikdy nepoznal osobně. Pro historika   budoucích dob budiž poznamenáno, že zatímco zveřejnění jména   a adresy na obálce (a po letech konečně i jmen dalších)   naplňovalo chartovní étos veřejné obrany lidských práv,   samotné psaní Infochu, jeho výroba a i distribuce podléhaly   konspiračním pravidlům. K těm také patřilo, že čím méně toho   kdo ví, tím lépe. Proto se dnes, po letech, dávají vzpomínky   jen obtížně dohromady.  
     Z útržků informací o oné mravenčí a riskantní práci   vzpomenu nejprve ony prvotní písaře, kteří tvořili Infoch   z papírů, určených redakcí. Po Otce Bednářové a Jarmile   Bělíkové to byl Jiří Tichý, který je psal do svého uvěznění   v říjnu 1988 a s rozpisem pomáhal dokonce i po propuštění   z vězení v roce 1989, potom asi tři čísla já a od konce   roku 1988 Barbora Veselá (dnes Tranová). To se už psalo na   elektrických psacích strojích s pamětí, dodaných z Paříže   Pavlem a Ivanou Tigridovými. Báře Veselé pomáhala Olga   Hochmanová (dnes Fleková). Další takový stroj měly   i Informace o církvi, které vznikly v roce 1980. Společný   údržbář těchto strojů, jakož i xeroxu, který byl dlouho   v bytě Jaroslava Ondráka ?? (dotázat se Čuňase, jak se   jmenoval ten kluk- v r. 1986? emigroval s manželkou, tuším   těhotnou, do Vídně. Bydlel na Smíchově v ulici Na Plzeňce,   ve sklepním bytě, přespával u něj Žufan z Klatov.)   v Praze na Smíchově, byl Zdeněk Vodsloň. Obyčejné psací   stroje nám opravoval Pavel Lašák, zvaný Anténa, který   vyráběl rozmnožovací rámečky a pomáhal i rozmnožovat.  
     Infochy se psaly v bytě manželů Münzových, rodičů Jiřího   Tichého, dále v bytě Vladimíra Vojáka a Jindry Zemanové na   Letné, u Hradilků v ulici Olega Koševého (dnešní Junácké)   v Praze-Břevnově a v bytě Zdeňka Šolleho na Smíchově   i jinde. Infoch opisovala i Marcela Chromá.  
     Výrobně-rozmnožovací místa vytvářeli postupně Luboš Vydra   (v ateliéru Jitky Rímské, manželky signatáře Charty 77 Johna   Boka, později v kotelně), v Brně Petr Cibulka, Dušan Skála,   František Derfler, Ondřej Pospíchal a Simona Hradílková,   Milan Perfecký s dalšími přáteli v Bratislavě, v Praze Borek   Holeček a Jiří Gruntorád v žižkovském ateliéru Milana   Beránka. Stanislav Borůvka s Markem Šimonem vyrobili v roce   1986 na ručním cyklostylu (válečkem) dvě čísla Infochu   a výrobu předali do Zlína. Odtud pak chodilo Stanislavu   Borůvkovi do Prahy až do roku 1989 okolo 250 ks od každého   číslo Infochu a také 50 ks Informací o církvi. Do Prahy   vozil časopisy obvykle Jiří Devátý, později Jaromír Němec.   Stálými "vyslanci" Infochu na Moravě byli Stanislav Devátý   ve Zlíně a Petr Pospíchal v Brně, který od poloviny 80. let   spolupracoval stále více i s redakcí Infochu.  
     Stanislav Pitaš z České Skalice při výrobě a distribuci   spolupracoval s manžely Karšayovými z Prahy-Smíchova   a Miroslavem Linhartem z Trutnova. Z Trutnova rozšiřoval   Infoch zejména Martin Věchet, Radek Langhammer a další.  
     Dlouholeté služby prokázal Infochu Jakub Ruml, který ho   nejen roznášel, ale zasílal na měnící se adresy poštou do   ciziny.  
      Mnoho výrobců i distributorů zaangažoval a koordinoval   František Stárek, řečený Čuňas, který i sám Infoch množil   a rozvážel a pro jeho propagaci na českém a moravském   venkově udělal velký kus práce. Málokdo má o Infoch takové zásluhy jako on. Z pochopitelných důvodů jsem neměl přehled o výrobcích a distributorech, s nimiž byl ve styku, a je tedy třeba dnes jen litovat, že František Stárek přes mé naléhání nedodal pro vydání tohoto textu o nich žádné informace, takže jejich jména nemůžeme vzpomenout.  
     Od poloviny 80. let, kdy se začalo používat cyklostylu   a psacích strojů s pamětí, vzrostl náklad Infochu, postupně   až na 1000, s výtisky Petra Cibulky, jemuž jsme poskytovali   už na paměťovém stroji napsané blány, možná i na 1500   exemplářů. O distribuci se staral onu dobu zejména Jan   Hrabina, jehož vystřídal Martin Šimsa, který do Infochu   i přispíval. Spolupracoval přitom s Vítězslavem Holatou,   Josefem Adámkem, Stanislavem Adámkem, Dášou Hlavsovou (nyní   Kadlecovou), Petrem Kadlecem, Jaroslavem Benešem, Antonínem   Pohlodkem, Jiřím Resem, Janem Hrudkou a rovněž se svým   otcem, evangelickým farářem Janem Šimsou. V létě 1989 se   distribuce ve velkém ujal Jan Hájek, který spolupracoval   s Janem Pelcem. Souběžně, od začátku roku 1988 se distribucí   zabýval Jiří Pavlíček, který měl základnu v bytě Lenky   Machoninové a Jiřího Reidingera. Technickým "ředitelem"   Infochu byl od začátku roku Heřman Chromý, s ním intenzivně spolupracovala další desítka lidí.  
    Přímo za rozmnožování Infochu byli již od listopadu 1985 stíháni a vězněni Jaromír Němec, Pavel Dudr a Jiřina Bedeiová ze Zlína. Za spolupráci s Infochem a také za styky s polskou opozicí byl od ledna do května 1988 vezněn Petr Pospíchal z Brna, který patřil jak k distributorskému, tak zvláště k redakčnímu okruhu časopisu. Za shromažďování papírů, cyklostylových blan a rozmnožovacích strojů „v úmyslu rozšiřovat Informace o Chartě 77" byl k podmíněnému trestu odsouzen Dušan Skála z Brna, který byl jako obviněný z tohoto skutku koncem roku 1988 dva měsíce ve vazbě. Také Petr Cibulka, naposledy vězněný od října 1988 do listopadu 1989, byl obviněn mj. z rozmnožování Informací o Chartě 77. Spolu s Petrem Cibulkou byl pro přípravu k rozmnožování Informací o Chartě 77 stíhán i tehdy  mladistvý Jiří Štencl - 12 dní byl ve vazbě, později na svobodě.  
     Mnozí ze spolupracovníků Infochu byli vězněni, a i když   třeba ne výslovně za tuto spolupráci, připočetla ji jim   Státní bezpečnost a soudy, pokud se o ní dozvěděly, k dobru. Vězením prošli tehdy ze spolupracovníků Infochu - kromě   původní tříčlenné redakce - i Luboš Vydra,   František Stárek, Jiří Tichý a Ivan Jirous.  
     Zpočátku, když měl Infoch náklad několik desítek vyhotoveni a dále se postupně roze-pisoval, nebyly finanční náklady na jeho výrobu a distribuci nijak vysoké. Od poloviny 80. let potřeba finančních prostředků rostla nejen zvýšením nákladu, periodicity a počtu stran, ale také rostoucími náklady na poštovné a na přepravu. Díky finančnímu a materiál-nímu zabezpečení od čs. exilu netrpěl Infoch nikdy finanční nouzí. Problémem bylo spíš dostat rozmnožovací a digitalizované psací stroje přes hranice. Od poloviny 80, let, kdy začal v Praze opět fungovat nevyhlášený výbor, rozdělující finanční prostředky z exilu (jeho členy byli tuším Jiří Hájek, Václav Havel, Ladislav Hejdánek a Václav Benda), dostávala redakce Infochu, zajišťující jeho výrobu a distribuci, několikrát ročně pravi-delný příspěvek v předem dohodnuté výši podle redakčního rozpočtu.  
    Centrálním pokladníkem všech aktivit, financovaných švédskou Nadací Charty 77, byl Pavel Bratinka, který zástupcům jednotlivých aktivit - a kromě Charty 77, VONS a Infochu to nakonec bylo několik desítek nezávislých aktivit! - uvolňoval částky určené finančním výborem. Příspěvek mí vyplácel v tuzexových poukázkách. Ty do Prahy cho-dily podle předchozí domluvy na adresy nezávislých aktivistů, kteří je Pavlu Bratinkovi prostřednictvím dalších osob odevzdávali.  
    Poměry dovolovaly začít mírně platit i opisování, někdy i výrobu na cyklostylu. Petr Cibulka zastával názor, že Infoch by se měl prodávat, kdo ho prý dostane zdarma, nepře-čte si ho. Nesouhlasil jsem s ním, a proto jsem s rum v roce 1988 uzavřel dohodu, že mu budu poskytovat ve třech vyhotoveních napsané blány a on vyrobené Infochy nebude pro-dávat dráže než za 10 Kčs. Na obálce bylo pak uvedeno, že Infoch je zdarma, avšak v pří-padě výroby mimo okruh redakce je jeho cena maximálně 10 Kčs.  
    Infoch se stal významným zdrojem informací pro zahraniční tiskové agentury, zej-ména AFP a ANSA, jimž jsme ho poskytovali v Praze, a pro zahraniční sdělovací pros-tředky. Byl významným zdrojem informací o nezávislém hnutí i pro mnohé západní diplomaty, akreditované v ČSSR. Byl jedním z podkladů pro pravidelné roční zprávy amerického ministerstva zahraničí o stavu lidských práv ve světě (kapitola o Českoslo-vensku).  
    Jan Kavan v Londýně vydával od roku 1976 Palach Press   Bulletin a Summary of Available Documents a materiály   z Infochu zveřejňoval v časopise East European Reporter,   který vycházel od jara 1985. Pravidelně jsme Infoch posílali   také vídeňskému dopisovateli Hlasu Ameriky Ivanu Medkovi,   který také šířil na Západě faksimile Infochu, a Čs.   dokumentačnímu středisku Viléma Prečana v bavorském   Scheinfeldu. Sloužil Listům, Svědectví, Nadaci Charty 77   Františka Janoucha, Karlu Kynclovi, spolupracujícímu s BBC   a časopisem Index on Censorship, Zdeně Tominové v Londýně,   časopisu Entr'aide et Action Ivany Tigridové a dalším lidem   v exilu. V anglické, mírně zkracované verzi vydával Infoch   od podzimu 1988 Palach Press pod názvem Palach Press Infoch   Summary - Information on Czechoslovakia. Rovněž v angličtině   a ve zkrácené verzi vydávala Infoch péčí Ruth Toskové od   jara 1988 Nadace Charty 77 Františka Janoucha pod názvem   Charta 77 Abstracts, nizozemskou zkrácenou verzi vydával pod   názvem Info over Charta 77 Jef Helmer.  
     Stav Infochu necelé dva roky před Listopadem vystihuje   můj úvodní článek Deset let Informací o Chartě 77 z 1. čísla   11. ročníku (1988), v němž jsem se pokusil o bilanci i výhled   do budoucna:  
    "Přes drobné neshody nebyl vztah redakce Infochu a již tří   desítek dosavadních mluvčích Charty 77 nikdy konfliktní. Od   začátku jsme publikovali všechny dokumenty Charty 77 v plném   znění - s jedinou výjimkou dokumentu č. 15, vydaného v roce   1978, na jehož délku nám tehdy nestačily síly. V plném znění   uveřejňujeme rovněž všechna sdělení VONS. Snažíme se   informovat o všech - v současné době se rozvíjejících   - iniciativách a hnutích, především na poli obrany lidských   práv, ale také o kultuře, o nezávislé literatuře   a publicistice, o ekologii, o náboženských poměrech   a situaci v církvích, o mírovém úsilí, o mezinárodních   stycích nezávislých hnutí, o problémech národnostních   a jiných menšin atd. Často to jsou spíše zprávy   o represáliích a šikanách orgánů státní moci než o vlastní   nezávislé činnosti. Referujeme o nich v naději, že   poukázáním na konkrétní porušování lidských práv, zvláště   podaří-li se uplatnit informaci v mezinárodním měřítku, se   represe zmírní, buď v případě, jemuž se věnujeme, nebo   v budoucnu.  
     Infoch má i mezinárodní význam. Je pramenem pro   nezávislou publicistiku a informátorem nezávislých hnutí   v některých sousedních zemích, zejména v Polsku. Na Západě   ho odebírají univerzity, ústavy, knihovny, vědecká   pracoviště, různé organizace usilující o dodržování lidských   práv - včetně Amnesty International, četné redakce, různé   nevládní i státní instituce i jednotlivci. U příležitosti   19. výročí smrti Jana Palacha, jehož požadavek zrušení   cenzury předznamenal čs. nezávislou publicistiku, si   připomínáme, že Informace o Chartě 77 byly poctěny cenou   Jana Palacha za rok 1983, kterou udílí Výbor na podporu   Charty 77 v Paříži.  
      Vycházíme nyní jednou za 14 dní, ve větším nákladu   a v lepší úpravě než dříve. Nechceme se s dosavadní úrovní   spokojit, chceme informovat více a větší okruh čtenářů. Tak   jako v minulosti, i nyní to záleží daleko více na vás, na   čtenářích, než na nás, na redakci. Nikdy jste nebyli pouhými   čtenáři, ale vždy spolupracovníky, významnou částí našeho   nezávislého společenství. Proto přejeme vám všem do dalšího   desetiletí Informací o Chartě 77 mnoho zdaru."  
  
  

Poznámka editora   

   Je mou povinností k zasvěcenému úvodu Petra Uhla přičit ještě několik poznámek rázu víceméně technického, pomohou totiž uživateli naší příručky vyznat se v bludišti bibliografického záznamu a seznámit se s okolnostmi vzniku naší knihy.  
   Článková bibliografie Informací o Chartě 77 je uspořádána chronologicky, každý článek má zpravidla vlastní záznam. Toto pravidlo může být porušeno, jsou-li dva texty otištěny pod společným názvem. V jednom záznamu je také popsán dokument nebo článek s jednou nebo více přílohami. I zde je někdy pravidlo porušeno, např. má-li příloha charakter samostatného textu. Vlastní záznam mají i redakční poznámky, pokud se ovšem nevztahují k některému z příspěvků.  
   Struktura záznamu odpovídá normě pro článkovou bibliografii. V záhlaví záznamu je uvedeno příjmení a jméno autora nebo autorů, nejvíce však tří. Neznáme-li autora textu, je v záhlaví první slovo z názvu. Nezřídka článek nemá název, tehdy zpravidla používáme název, pod kterým je text uveden v obsahu příslušného čísla Infochu. I zde jsou výjimky: u článků neuvedených v obsahu - jde většinou o redakční poznámky a jiné krátké texty - jsme použili inpicit. U dokumentů Charty 77, které nemají vlastní název - jsou to většinou kratší sdělení, dopisy apod. - jsme vytvořili názvy umělé, s přihlédnutím k anotovanému seznamu dokumentů Charty 77 v knize Charta 77: Od morální k demokratické revoluci, usp. V. Prečan, Praha 1990. Po názvu následuje za dvojtečkou podnázev, čárkou je odděleno více názvů. Lomítkem oddělujeme jméno autora v podobě, v jaké se vyskytuje v dokumentu, za středníkem pak jsou eventuální další autoři. Následují informace o dataci, případně adresátovi dokumentu v té podobě, jakou uvádí příslušný dokument. Dále je možno nalézt údaje o počtu signatářů (u petic), vybavení (tabulky, obrázky), a o příloze či přílohách, případně o poznámce.  
   V další části záznamu se může vyskytnout pole začínající zkratkou Rec. na : - tam uvádíme údaje o dokumentech recenzovaných, anotovaných, citovaných či jinak zmiňovaných v příslušném textu. Může jít o články, dopisy, petice, časopisy, knihy, audiovizuální nosiče atd. Tento "záznam v záznamu" by měl obsahovat základní bibliografické údaje (tj. název, jméno autora, dataci, charakteristiku, jméno knihy nebo časopisu, místo vydání a nakladatele, popř. i rozsah), pokud jsou známy. Větší počet takovýchto záznamů je kvůli přehlednosti oddělován hvězdičkami.  
   Prostřední část záznamu začínající In: nám poskytne údaje o umístění příslušného článku v Infochu - ročník, číslo, datum vydání a strany, na kterých se nalézá.  
   Poslední část je věnována anotaci dokumentu, její rozsah je dán závažností anotovaného textu. Zvlášť podrobně se zabýváme dokumenty Charty 77 a zejména sděleními Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V závěru bibliografie je proto kvůli úplnosti zařazeno několik záznamů těchto dokumentů a sdělení, které nebyly z technických důvodů v Infochu otištěny.  
   Narazí-li uživatel v textu na hranaté závorky, znamená to, že tento údaj je sekundární, doplněný z jiného zdroje, než je vlastní dokument. Jde zvláště o jména autorů, píšících pod šifrou či pseudonymem, doplněné datace či vsuvky a opravy chybných údajů. V hranaté závorce jsou i anotace, které také tiskneme menším typem písma. Pro záhlaví používáme písmo tučné, názvy a podnázvy jsou tištěny kurzivou. Každý záznam je opatřen pořadovým číslem.  
   Za tímto úvodem následuje seznam zkratek, nacházejících se v naší bibliografii. Pro uživatele bude stejně užitečný jako rejstříky, které najde za bibliografickým soupisem. Kromě autorského je tu i předmětový rejstřík osob a rejstřík institucí. V osobních rejstřících jsou vzájemné odkazy u osob, používajících několik jmen nebo šifer. Nenajdeme tam osoby zmiňované v úvodu, zato bychom měli v autorském rejstříku najít jména všech autorů, a to i vedlejších, v předmětovém rejstříku osob pak výběrově jména lidí, o kterých se v Infochu psalo. Ze sdělení VONS jsme excerpovali všechna jména - i neúplná, ta doplňujeme stručnou charakteristikou. U lidí shodného jména a příjmení rozlišujeme poznámkou o povolání či funkci v závorce za jménem. Pokud to bylo možné, ověřili jsme správnost jmen, doplnili chybějící křestní jména, případné pochybnosti vyjadřujeme otazníkem. V rejstříku institucí najdeme státní orgány, organizace, podniky, politické strany československé i cizí, noviny a časopisy, kulturní instituce, hudební skupiny, neformální sdružení, občanské iniciativy atd. Zahraniční instituce lze najít pod českými názvy, pokud se obvykle překládají. V těchto případech jsou u originálních názvů odkazy na české překlady.  
   Názvy institucí i jména osob jsme se snažili v rámci možností ověřit a sjednotit. Často se objevuje různočtení jmen osob i názvů institucí, také datace je někdy problematická. Je to pochopitelné vzhledem k podmínkám, za kterých samizdatové Informace o Chartě 77 vznikaly a existovaly. Při stálé hrozbě domovních prohlídek a zatýkání nebylo možno používat archivy a dokonce ani běžné komunikační prostředky. Mnohdy se nedaly ověřit ani základní informace. Snažili jsme se používat pramenné materiály, tedy čísla Infochů nejbližší redakci, abychom eliminovali alespoň chyby a omyly při opisování, které narůstaly geometrickou řadou. Tento problém se vyskytuje od 3. čísla prvého ročníku (první dvě čísla se vyráběla z matric), kdy se Infoch začal rozepisovat na psacích strojích, a končí číslem 9 v roce 1986. Od 10. čísla 9. ročníku se totiž Informace o Chartě psaly na stroji s pamětí a jejich text je tedy vždy autentický. Ani to však nevylučuje faktické chyby a některé údaje se nám ověřit nepodařilo.  
   Naše bibliografie existuje i v elektronické verzi, kterou je možno dále zdokonalovat. Prosím proto všechny, kteří mohou naše údaje doplnit, opravit či zpřesnit, ať neváhají a své poznatky sdělí knihovně Libri prohibiti. Zde se také zájemci mohou seznámit s originálními Informacemi o Chartě 77 a mnohými materiály, o kterých se v nich psalo. Konečnou verzi bibliografie, rozšířenou o všechny podstatné dokumenty v plném znění, bychom rádi vydali na CD-ROM.  
   Závěrem mi nezbývá než poděkovat všem, kteří se účastnili práce na našem "průvodci totalitou" a zasloužili se o jeho vydání. Jsou to: Lucie Formanová, Zdeňka Gruntorádová, Bohumila Kalousková, Jana Lifková, Jan Šabata, Anna Šabatová, Jana Šrámková, Petr Uhl, Jan Zápotocký a zejména Nadace rozvoje občanské společnosti, která z fondu PHARE vydání financovala. Na mou hlavu pak padá vina za všechny chyby a nedostatky, které uživatel zcela nepochybně v knize nalezne.  
  

Březen 1998, Jiří Gruntorád 
 
  

recenze 
Kniha která se nečte - Petruška Šustrová, Lidové noviny, 30. květen 1998 
Průvodce totalitou - Petr Placák, Babylon č. 7, roč. VII, 25. květen 1998